Zámek Boskovice

Moravská perla empírového slohu.

  • Boskovice-zamek-teaser-01.jpg

Přestože empírová podoba zámku Boskovice má původ ve dvacátých a třicátých letech minulého století, je nutné hledat kořeny této stavby o téměř půl druhého století dříve.

Od 90. let 17. století budovali Zástřizlové na místě dnešního zámku dominikánský klášter s kostelem. Původně klášterní křídlo se bez větších stavebních změn zachovalo dodnes ve dvou podlažích stavby zámku, včetně skromných cel mnichů v prvním patře.

Dominikánský klášter byl zrušen Josefem II. v roce 1784 a majetek řádu byl začleněn do náboženského fondu. O rok později objekt zakoupili Dietrichsteinové a v prostorách bývalého kláštera zřídili manufakturu na výrobu barev. I když v té době již uvažovali o úpravě objektu na zámek, realizace této přestavby proběhla téměř o třicet let později za Františka Xavera Dietrichsteina. Mezi lety 1812-1819 byl z větší části rozebrán kostel dominikánů ve východní části kláštera, a teprve poté bylo přistoupeno k samotné razantní přestavbě klášterního traktu. Celkový novodobý ráz stavby na závěr podpořilo na tu dobu moderní empírové členění fasád s typickými antikizujícími prvky. K roku 1826 byla dokončena dominantní stavba, citlivě položená do velkého areálu volného anglického parku.

Kdo byl autorem této velkolepé přestavby není přesně známo. Původně byl projekt zámku připisován architektu Petru de Nobile, působícím v Terstu a Vídni. Pravděpodobnějším autorem projektu se však jeví Josef Esch, který byl mezi lety 1807-1809 pověřovaný architektonickými úkoly na českých dietrichsteinských panstvích. Je však nutné uvést ještě další jméno, které se objevuje na plánech ze 30. let 19. století. Josef Hájek, autor empirového skleníku v parkovém areálu.

V roce 1850 vymírají boskovičtí Dietrichsteinové po meči a panství přechází na dcery Františka Xavera Dietrichsteina. V tomto roce dědí Boskovice nejmladší Terezie Rosa, provdaná v roce 1843 za Alfonse Fridricha hraběte Mensdorff - Pouilly. Terezie umírá roku 1856 a celý boskovický majetek přechází na rod Mensdorff - Pouilly.

V období protektorátu byla na zámek a celé tehdejší panství uvalena vnucená správa aby ji s krátkou přestávkou vystřídala po roce 1948 správa státní. Po roce 1991 byl zámek opět vrácen původním majitelům, hraběcí rodině Mensdorff - Pouilly.