Jarošův mlýn ve Veverské Bítýšce

Muzeum řemesla mlynářského.

  • Jarosuv-mlyn-400x300-00.jpg

Ve Veverské Bítýšce na Bílém potoce máte příležitost navštívit vodní válcový mlýn, kde si můžete projít i taková místa, kam je za běžného provozu z hygienických a bezpečnostních důvodů návštěvám vstup přísně zakázán.

Uslyšíte o tom, jak se ze vstupní suroviny - obilného zrna - vyrobí mouka hladká, polohrubá, hrubá, krupička, krupice, oddělí se otruby a klíčky, nežádoucí příměsi a plevel, ale také jak se ve mlýně dříve žilo.

Můžete si prohlédnout celou budovu mlýna, stroje potřebné ke zpracování jednotlivých produktů a vodní náhon se stavidlem. Při návštěvě mlýna se vrátíte do starých časů, do doby, kdy řemeslo mělo zlaté dno, kvalita řemeslné práce byla samozřejmostí, lidé si vážili práce druhých a dovedli ji náležitě ocenit.

Něco z historie: Na místě, kde nyní stojí Jarošův válcový mlýn, již v roce 1635 stával tzv. mlýnek. V roce 1937 pozemek a objekty mlýna, které byly v této době již několik let mimo provoz, koupili manželé Blanka a Maxmilián Jarošovi, pocházející ze starých mlynářských rodů Pippalů a Jarošů. V letech 1937-38 proběhla demolice nefunkčních a poničených budov. Následně byla na témže místě zahájena výstavba nového vodního mlýna vybaveného nejmodernější mlýnskou technologií a strojním zařízením. Stavba Jarošova mlýna a úprava vodního náhonu byla ukončena na podzim roku 1938, kdy byl zahájen provoz. Po obtížných válečných letech byl objekt v roce 1948 znárodněn a až v roce 1991 navrácen Blance Jarošové. Do roku 2002 se s velkou láskou a úctou k mlynářskému řemeslu a rodinné tradici o mlýn staral Josef Drahomír Jaroš, mlynář z Bílého potoka.

Ministerstvo kultury ČR v roce 2002 prohlásilo vodní Jarošův mlýn se strojním a unikátním dřevěným technologickým vybavením za kulturní památku. Mlýn představuje typickou stavbu z 1. poloviny 20. století a je názorným dokladem a výpovědí o tom, jak se zpracovávalo obilí a mlela mouka ve vodním válcovém mlýně. Z tohoto důvodu současní majitelé, Jarošovi, zpřístupnili tuto památku široké veřejnosti a mlýn uchovávají jako vzpomínku na časy dávno minulé, na dobu, kdy Jarošův mlýn mlel, válcové stolice zvonily a žulový dvůr byl plný povozů, které do mlýna vezly na mletí obilí.