• Znojemsky-hrad-teaser.jpg

Přemyslovská knížata znojemského údělu přistoupila k výstavbě nového opevněného sídla ve 2. polovině 11. století a to na strategickém skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí, chránícím kupeckou cestu z Rakous na sever. K dokončení první fáze výstavby obranyschopného hradu došlo patrně za vlády knížete Konráda Brněnského v 80. letech 11. století. Svojí polohou na jižní hranici Moravy představoval hrad „Znojem“ povinnou zastávku při veškerých diplomatických kontaktech mezi českým knížectvím a rakouskými oblastmi římskoněmecké říše. Roku 1100 se na hradě slavila svatba českého knížete Bořivoje II. a za odbojného knížete Konráda Znojemského zakusil hrad zničující obléhání vojsky Čechů. K další přestavbě hradu došlo na přelomu 12. a 13. století, kdy zde sídlila první moravská markrabata Konrád Ota a krátce nato Vladislav Jindřich. Hrad byl příkopem rozdělen na dvě části: vnitřní hrad s palácem a palácovou kaplí a rozsáhlé předhradí s budovami pro posádku hradu a centrální kaplí -  rotundou Panny Marie a sv. Kateřiny. Po založení města Znojma Přemyslem Otakarem I. před rokem 1226 se hrad stal sídlem silné posádky a královského purkrabího, později byl spravován kastelány nebo královskými hejtmany.

Hrad byl místem častých návštěv českých panovníků, kteří tudy projížděli při svých cestách z Čech do Rakous a místem mnohých diplomatických jednání. Král Jan Lucemburský zde například v roce 1335 provdal nejmladší dceru Annu za rakouského vévodu Otu IV. Veselého. V době husitských bouří byl znojemský hrad pevnou oporou krále a později císaře Zikmunda Lucemburského, který zde v roce 1437 zemřel. Hradní pevnost byla zapojena do důmyslného systému celoměstského opevnění. V 16. století se znojemský hrad stal dějištěm slavných moravských zemských sněmů – v roce 1535 zde moravští stavové přijali zemské zřízení (obdobu dnešní ústavy), které zůstalo v platnosti až do třicetileté války. Ústup Turků z Uher po roce 1683 měl za následek fatální pokles vojenského významu znojemského hradu. 

Koncem 17. století byl již napůl v ruinách. Dekretem císaře Josefa I. z roku 1709 byla zadní část hradu věnována jako léno hrabatům z Deblína. Přední část hradu s rotundou, tzv. Loupežnickou věží a maštalemi koupili znojemští měšťané, kteří zde v roce 1720 založili pivovar. Deblínové nechali starý hradní palác za příkopem zbořit a místo něj v letech 1711-21 postavit nový barokní zámek s čestným dvorem obráceným do údolí Dyje. Vstupní sál zámku vyzdobil freskami kolem roku 1720 Jan Michael Fisée (1686-1732). Ve špaletách oken jsou zobrazeny portréty českých panovníků a v medailonech pod kopulí habsburští panovníci od 15. století. Když v roce 1784 hrabě Josef z Deblína zemřel bez mužského dědice, připadl zámek zpět císaři. Inventář byl záhy rozprodán a prázdná zámecká budova pak po celé 19. století sloužila jako občasná kasárna a vojenský špitál.

V roce 1910 část a po roce 1922 celá budova deblínského zámku byla městem Znojmem adaptována pro muzeum. 

V letošním roce zde Jihomoravské muzeum ve Znojmě představuje zcela novou expozici "Noblesa křehkého dekoru". Ta prezentuje střípek z bohaté mozaiky historie keramické produkce znojemského regionu se zaměřením na 2. polovinu 19. století, kdy ve Znojmě a blízkém okolí působilo mnoho velmi kvalitních dílen.

Další expozice připomínají historii celého hradního komplexu, ukazují dosud nevystavené exponáty a nechávají návštěvníka potěšit se krásou historického nábytku i působností uměleckých děl, díky čemuž si na své přijde jistě každý návštěvník.